Únorová mise 2013

Únor bílý, pole sílí, říká lidové moudro, ale naši první letošní misi doprovázel sníh, ba přímo spousty sněhu i v Ostravě, kde se konala. A kde je tam nějaké pole, co by potřebovalo posílit. Leda tak pole strukturální integrity. Ale to by byl jiný příběh.

Mise se po delší době (ano, je to už možná pět nebo šest let) konala ve středisku volného času na Gurťjevově ulici v Ostravě-Zábřehu. Místnost, kde jsme se dříve scházeli, prošla jakýmsi refitem a je nyní velice dobře vybavena jak nábytkem, tak i technikou. Začátek byl stanoven na desátou hodinu a opravdu se nás tu v těch deset sešlo přesně deset.

Prvním bodem programu byla obvyklá informace o novinkách, které se ve světě Star Treku od naší minulé mise udály. Nebylo toho málo, chystá se premiéra nového filmu, vychází různá speciální a ultimativní vydání seriálů na DVD či BD a také knihy – jak v angličtině, tak i v češtině. Nedílnou součástí této úvodní hodinky byla i diskuse o našem webu, o jeho modernizaci a částečné změně zaměření dalo by se říct hlavního panelu webu. Podrobnosti zde nebudu rozebírat, to bude úkolem jiného fóra, ale shodli jsme se na tom, že to bude určitě změna k lepšímu. Musíme se však o to také zasloužit a něco pro to udělat.

To se již přiblížila jedenáctá hodina a s ní Koraxova přednáška OMG TNG, která by se dala ve stručnosti charakterizovat slovy „co je ve Star Treku špatně“. Bylo to vtipné a místy i bombastické – hlavně pak videoukázky. Hodinka příjemně utekla a přiblížila se doba oběda, na který jsme se vydali do blízké stylové pizzerie (její název si nepamatuji). Ale jídlo k zapamatování určitě bylo, všem velice chutnalo a odcházeli jsme odtud nasyceni a s příjemným pocitem.

Po návratu na naši přechodnou základnu přišel na řadu hlavní avizovaný bod programu, kterým byla hra Artemis. Je to vlastně simulátor provozu na můstku, jde o napůl počítačovou, napůl reálnou hru, každý z hráčů či účastníků má před sebou svoji konzoli (zde notebook), na plátně v popředí je herní plán. Účastníci mají rozděleny role posádky můstku, jeden hráč je kapitán. Konzoly komunikují po lokální síti wifi, hráči hlasově v reálném čase. Plní se různé mise, dá se vyhrát nebo i nezvítězit. Já osobně na takové hry moc nejsem, ale tato mě chytila a myslím, že nejen mne. Ani jsme nevnímali čas a teprve nutnost ukončit pobyt ve středisku volného času ukončila i naši hru. Na plánovanou projekci epizody seriálu ani nezbyl čas. Doufám, že si hru na misi zase někdy zahrajeme.

Co říci na závěr. I přes tu bílou kalamitu se naše mise velmi vydařila, program byl zajímavý a zase jsme se Star Trekem objevili něco nového. A abych nezapomněl, velký dík patří Koraxovi za programovou náplň a Pavlovi za zajištění prostor, oběma pak za organizaci mise.