Trekken 5 je za námi

Poslední listopadový víkend je v kalendáři fanoušků scifi vyhrazen Koprconu, který se (jak z názvu vyplývá) odehrává na Moravě v Kopřivnici. Jeho součástí je také setkání fanoušků Star Treku, který je zde po Star Wars druhou největší linií a má v posledních letech i svůj zvláštní název – Trekken. Letošní Trekken byl zaměřen na seriál Voyager, který v tomto roce oslavil 15. výročí od zahájení vysílání.

Program Trekkenu byl letos stejně jako jiná léta rozvržen do pátečního odpoledne a dvou víkendových dnů. Začínali jsme již v pátek v podvečer, v 17 hodin byla zahájena malá výstavka startrekových knih, časopisů, uniforem, triček a dalších zajímavých startrekových věcí. Organizátoři nám zapůjčili i vitríny, ty jsme ale museli v sobotu dopoledne vrátit. Během výstavky se scházeli návštěvníci a přátelé. Někteří dorazili opravdu z daleka. Výstava plynule přešla do zahájení startrekové linie, ještě předtím nás však čekala návštěva reportéra Českého rozhlasu Ostrava. Ten nás podrobně vyzpovídal. Bylo to velmi zajímavé. Do detailů popsala rozhovor Hanka ve svém příspěvku na Trekkies.cz (kdo má zájem, může se podívat). Po slavnostním zahájení s prezentací programu celého Trekkenu jsme absolvovali první dvě přednášky. Korax nás uvedl do světa Voyageru s jeho hlavními postavami a zajímavými momenty – došlo také na zpěv; a poté Wesley přednesl svůj obsáhlý příspěvek o anomáliích Deltakvadrantu. První den Trekkenu byl zakončen projekcí jedné z epizod Voyageru.

Druhým dnem Trekkenu byla sobota, ráno program začínal v 9 hodin mojí přednáškou nazvanou Voyager v knižní podobě. Pojednávala, jak z názvu vyplývá, o knižní produkci zabývající se Voyagerem a jeho putováním. Doba začátku byla asi příliš krutá, startovali jsme v poměrně komorní sestavě, ale na hlavní část přednášky, zabývající se knihami s uvedenou tematikou vydanými v češtině, nás již bylo poměrně dost. Snad se přednáška líbila a přinesla návštěvníkům něco nového a zajímavého. Dále pokračoval Wesley se svým představením cesty posádky Voyageru Deltakvadrantem v jednotlivých letech jejího putování. Přednáška byla doplněna podrobnými mapami a byla velmi zajímavá. V další přednášce jsme se od geografie dostali až k lingvistice, a to přímo ke klingonštině. Klingoni se sice ve Voyageru moc nevyskytovali (B’Elanna promine), ale proč se nepoučit. Vyslechli jsme si něco z teorie umělých jazyků, kterým vlastně klingonština také je, a dostali jsme se přes klingonskou hudbu dokonce až ke klingonské opeře – a to už je opravdu síla. Ještěže pak byla přestávka na oběd.

No, oběd ten se tedy moc nepovedl. V Kopřivnici asi nikdo v restauracích neměl ani tušení, že se zde sjede na 200 hladových návštěvníků, a v podniku, který jsme si vybrali, z nás byli spíše zděšeni než radostni. Asi jsme si nevybrali dobře. Museli jsme oběd odbýt něčím lehčím, neboť ve 13 hodin začínala vědomostní soutěž a my jsme její tvůrkyni slíbili, že tam opravdu budeme. A byli jsme, aspoň většina z nás. Soutěž byla dost těžká, Lana a Thestral si pro nás vymyslely opravdu zapeklité otázky. Ale aspoň jsme se zase v něčem poučili. A vítězem se nakonec stal – Laiv. Ten pak měl hned další přednášku, a to o prvních důstojnících na lodích v seriálech Star Treku. Tito muži a ženy stojí ve stínu svých kapitánů, jejich úkoly a povinnosti jsou mnohdy velmi obtížné, ale oni se s nimi se ctí vyrovnávají. Laiv měl svoji přednášku dobře připravenou, stejně jako Pelek tu následující, nazvanou Rasy v Deltakvadrantu. Ta doplňovala předchozí přednášky Wesleyho a zase nám trochu rozšířila obzory.

Voyager v digitálním světě – to jsou přece počítačové hry. Přiznám se, že to není až tak úplně můj šálek čaje, ale Korax o této problematice ví hodně a umí to předat dalším. Vedle her nás seznámil také s různými prezentacemi interiérů prostorů Voyageru. Poté jsme tak trochu opustili svět Voyageru, prohlédli si fotodokumentaci z našich akcí od minulého Koprconu (člověk by nevěřil, kolik jich bylo) a již tu byla Večeře s Neelixem a leolou. Po nepovedeném obědě to bylo úplně o něčem jiném. Blanka s Bekou nám připravily hromadu hvězdných specialit pro potěchu oka i chuťových pohárků – vyzvedl bych třeba Andoriánské jednohubky – po kterých se brzy zaprášilo. A byla tu samozřejmě i duševní strava – Panda nám předvedl carving, což je mimo něčeho spojeného s lyžováním také vyřezávání různých tvarů a vzorů z ovoce. Vyřezal nám dle předlohy dokonce i komunikátor Praotce Trekkieho.

Po večeři jsme se ještě od Koraxe dozvěděli něco statistických dat o úmrtnosti praporčíků s červenými tričky ve Star Treku a také o tom, co by se s tím dalo dělat – řešení existuje – a pak nás již čekal galavečer Koprconu. Ten je sice věnován především Hvězdným válkám, ale nutno říci, že se kolegům letos opravdu povedl a divadelní představení, jež je jeho hlavní součástí, bylo skvělé. Byla to vlastně pantomima s „polským dabingem“ (jen jeden dabér), ale bylo to šťastné řešení, neboť diváci rozuměli všem dialogům a nemuseli se zatěžovat rozlišováním jednotlivých hlasů. Po divadle následovala volná zábava snad až do ranních hodin, nevím, nezúčastnil jsem se.

Následovala neděle, poslední den conu. Je to taková ukončovací záležitost, někteří účastnící už se rozjíždějí, jiní se loučí. My jsme si na závěr conu udělali takovou speciální conovou misi klubu Subspace otevřenou i ostatním návštěvníkům. Na chvíli jsme si sedli kolem hranatého stolu, pověděli si o plánech klubu do konce letošního roku a pro začátek roku dalšího, o tématech příštích Trekkenů, trochu si prohlédli čerstvé fotografie a videa z conu, uklidili po sobě a také se pomalu rozešli. Loučení probíhalo ještě před budovou ZŠ Milady Horákové, kde se celý con odehrával, no a pak, pak už byl conec.