Scon 2008
Poučen minulým rokem, letos jsem se konečně vydal na Scon. Po vcelku bezproblémové cestě do Prahy (a dvou telefonátech s Hypo místo GPS) jsem konečně našel ulici Svatoslavova a Obchodní akademie, ve které se Scon konal se už našla sama.
Pátek
Přišel jsem akorát včas, abych se stihl se všemi přítomnými a mně známými trekkies přivítat a už tu byl první bod programu – tím byla osvědčená diskuze s názvem „Pojďme si povídat“. Jde vlastně o postupné představování většiny zúčastněných trekkies a potažmo i fanklubů, které případně zastupují. K našemu milému překvapení se našlo i pár mlíčňáků (poprvé na conu), snad jsme je ale příliš nevyděsili.
Druhým bodem programu byla littlova přednáška „V hlavní roli hudba“, kterou ze své nátury ani nemohu než chválit. Stejně jako na TreFESTu i zde šlo o ukázky toho nejlepšího ze Star Trek hudby doplněné poutavým povídáním. Nakonec jsme si pak ještě zasoutěžili ve stylu „poznej, co ti pustím“.
Následné poznávačky obrázků už jsem se zúčastnil jen minimálně, neb jsme se jali v bufíku probírat věci spojené s připravovaným TrekFESTem 008, o tom se tady ale rozepisovat nebudu, na to je ještě čas.
Tím pro mne páteční program skončil, popadli jsme s Hypo a Marghem jsme popadli Yakuzzu a namířili si do Uhřiněvsi, kde jsme načerpali sil na další den.
Sobota
Musím na nás prásknout, že promítání fansérie Star Trek Intrepid v devět ráno jsme nestihli, na většinu soutěže Hanky Vittkové s názvem STÍNOHRY (ze světů ST, SG a SW) jsme už ale stihli. Po ní následovala krátká prezentace online hry Star Trek Darkfort, která nyní slaví 5 let života. Ač nejsem fanouškem online her (nic proti nim nemám, spíše jsem nikdy neměl příležitost to pořádně vyzkoušet), zdá se mi, že Darkfort má pár dobrých nápadů.
Čas postoupil, nadešla první hodina odpolední a pro nás tedy čas oběda. Po přibližně dvacetiminutovém „bloudění“ po okolí jsme se usadili v místní vývařovně a rychle pojedli. Omiho přednášku o Fanartu jsme ale bohužel zmeškali.
Zato Xyllyiny Fanfilmy jsem už shlédl celé a slíbil jsem si, že se alespoň na tři z nich podívám. Krom New Voyages (resp. Phase II) jsou totiž mé zkušenosti s fanfilmy podobné, jako je tomu u online her.
Nedlouho po konci přednášky o fanfilmech na mne z nevysvětlitelných důvodů opět promluvilo mé zažívací ústrojí – začalo mi kručet v břiše. Zašel jsem si do bufíku/jídelny, kde jsem se ale „zakecal“ s Mvekem, Bendim a několika dalšími lidmi a nevědomky tam tak strávil následující dvě hodiny.
Když jsem těsně před pátou zjistil kolik je hodin, popadl jsem Mveka za límec a nemilosrdně ho dotáhl do Star Trek místnosti, kde už na sebe promítání Metrénského incidentu nenechalo dlouho čekat. Film samotný snad ani netřeba představovat, kdo jej však doposud neviděl, má například šanci v dubnu v Ostravském kinu Vesmír.
Po promítání filmu samého následovala přednáška osvětlující zákulisí tvorby MI. Sám jsem sice už nějaký ten fanfilm točil, musím ale uznat, že Kontinuum se tohoto nesnadného a vyčerpávajícího úkolu zhostilo s téměř profesionálním přístupem.
Následující dvě hodiny zabralo to, bez čeho by se snad žádný con neobešel – mluvím o Galavečeru. Ten byl podle mého velmi vtipný, zvláště pak se mi líbil rozhovor Padmé Moravcové s Dr. Käsebrotem, který například poukázal na fakt, že ocitne-li se hlavní hrdina v jakémkoli vesmíru (ST, SG a SW) s obtížnou situací, vyřeší ji většinou jednoduše – leze dírou. Přitom se na plátně za řečníkem objevila scéna z Epizody 3, kde Yoda leze potrubím, ze kterého vyskočí do Obiwanova vznášedla a poté fotka Scottyho v Jefferiesově průlezu. Největší trefou bylo ale poslední video – úryvek, ve kterém Dr. Zelenka leze čímsi, co by se dalo označit jako SG ekvivalent Jefferiesova průlezu.
Po konci Galavečera jsem se dlouho nezdržoval a začal jsem shánět Marticzku, se kterou jsme od devíti měli přednášku o jedné z nejvtipnějších postav treku – o Q. Myslím si, že se vcelku vydařila až na jednu „maličkost“, za kterou ale nejspíš můžu já – nedošlo mi, že na Koprconu, na kterém jsme posledně přednášeli, jsme začínali o 10 minut později a tudíž jsem si nevzal dostatek materiálů a skončili jsme trochu dříve. Snad to ale tolik nevadí, obecenstvo se, doufám, bavilo i tak.
Pak už bohužel přišlo na řadu loučení, neb na neděli už jsem svou účast na Sconu neplánoval – pac a pusu a za měsíc zase. Scon byl dle mého mínění přinejmenším letos velmi podařeným a mohu jen doufat, že bude další.