Reportáž – Mise 09/2014

Dlouho očekávaná zářijová mise se po prázdninové přestávce (v níž jsme si ale mohli užít například Festivalu fantazie či relaxačního obžerství Lutyňské mise) nakonec opravdu uskutečnila. Připadla na sobotu dvacátého září a konala se v oblíbených a příjemných prostorách Crusherovy práce. Kdo si počkal, ten se opravdu dočkal, ač jsme se tentokrát nesešli v moc hojném počtu, neboť do data mise zasáhly ještě data posledních dovolených či víkendové kulturní akce. Nakonec se nás však setkalo krásných jedenáct, skoro na fotbalové družstvo, a to včetně dítěte školkou povinného, pětiměsíčního nemluvněte a vzácné návštěvy a možná také budoucího nové ho člena našeho klubu v jedné osobě, Američana Rona, toho času žijícího v Ostravě, o kterém můžeme po jeho první Subspace misi rozhodně říct, že je pravým trekkie.

Jako obvykle jsme se sešli již před desátou a obsadili jednu ze zasedacích místností. V následujících chvílích se dostal ke slovu Korax, který si pro zářijovou misi připravil obligátní novinky ze Star Treku (velké oblibě se těšilo především vydání remasterované sedmé řady ST TNG v HD), informace strany spouštění našeho nového klubového webu a také přednášku Klasická série z archivů, při které nám ukázal designy či videozáznamy, které jsme buď nikdy, anebo už opravdu dlouho, neviděli. A jelikož jsme mezi sebou měli Rona, který jako malý zažil vysílání Star Treku přímo na amerických televizích, mohli jsme být také svědky jeho nadšených reakcí na tato archivní videa. Po Koraxově přednášce vybyla ještě akademická dvoučtvrthodinka času do oběda, duchapřítomný Wesly tedy přišel s krátkým testem, jenž měl proklepnout naše startrekové vědění. Měli jsme sice na výběr z několika možností, ale vedle otázek vskutku velmi jednoduchých, jsme byli dotazování například i na to, kdo z posádky původní Enterprise přišel ve druhé světové válce o svůj prostředníček. Část otázek se tak stala veselou tipovací soutěží a z deseti možných bodů jsme nakonec plného počtu nikdo nedosáhli. Pobavili jsme se však náramně – a o to jde přeci především.

Po zábavě nastal čas krmení, které proběhlo v nedaleké Karolině, kde jsme se roztrousili mezi fast foody, abychom se posléze všichni sesedli, každý s úlovkem od jiného stánku, u jednoho stolu a společně pojedli a pohovořili. Čeština střídala angličtinu a zdá se, že ač s námi byl poprvé, tak se Ronovi ve společnosti Subspace docela líbilo. Po jídle se část skupinky ještě posílila čokoládovým či kávovým mokem v blízké čokoládovně Bon Bon a takto napojenému výsadku už nemohlo nic zabránit v dalším úspěšném pokračování mise.

Úderem druhé hodiny jsme se opět všichni sesedli, tentokrát v očekávání Weslyho přednášky o novém americkém fanouškovském projektu s názvem Star Trek Axanar, který je sice pouze fanouškovským, tedy nekanonickým, avšak plně profesionálním pokusem o zpracování klingonských válek. Wesly nás nejprve seznámil s celým projektem, který se zrodil  na kickstarteru a je financován fanoušky, provedl nás základní dějovou linkou a obeznámil s několika hlavními postavami a jejich představiteli. Následoval krátký dvacetiminutový film s názvem Prelude to Axanar, který je jakýmsi uvedením do děje Axanaru, na něhož se můžeme těšit snad někdy v průběhu příštího roku. Na profesionalitu snímku neodkazuje pouze skvělá technická stránka filmu a efekty, ale také designy lodí, uniforem, propracovanost scénáře a herecké výkony – setkáváme se zde s opravdu profesionálními herci, které známe buď ze samotného Star Treku nebo jiných oblíbených sci-fi seriálů, s herci, kteří jsou sami startrekovými fanoušky a kterým opravdu záleží  na kvalitě a věrohodnosti jejich práce. Někteří z nás viděli tehdy Preludes to Axanar již poněkolikáté, pro jiné to byla premiéra. Ze zaujatého sledování a uznalého pokyvování hlavami se však dalo velmi jasně vysledovat, že „je to teda fakt něco“ a že se všichni tiše shodujeme na tom, že Axanar bude skvělá podívaná, která by se nemusela stydět ani mezi velkofilmy stříbrných pláten, mnohé z nich by tento snímek svou kvalitou snad ještě předčil.

Mise se pomalu chýlila ke konci, chyběla jen poslední tečka, tedy závěrečné promítání vybrané epizody. Shodli jsme se na TNG, neboť je remasterovaná a v HD, konkrétně se nám zalíbila jednáctá epizoda čtvrté řady s názvem Datův den. Netradičně byla zvolena varianta českého dabingu s anglickými titulky, což Ronovi, který češtině rozumí, zdá se velmi vyhovovalo. V průběhu promítání se také aktivně kreslilo – malý Danko se snažil o co nejvěrnější zachycení Enterprise, s jejíž podobenkou následně obcházel místnost, takže jsme ji všichni viděli v celé kráse. Povedla se, dokonce ji po chvíli obohatil ještě o doutnající motory. Jeho sestřička Kristýnka sice Star Treku a příběhu, který se před ní odehrával, nevěnovala takovou pozornost jako on, ale duchaplný bráška neponechával věci náhodě a se slovy: „Podívej se tam, tam je Enterprise, Enterprise, vidíš!“ jí neustále otáčel malou hlavičku směrem k plátnu. Zdá se, že Ori s Darrellem vychovávají skutečně uvědomělou novou generaci.

Po doznění hudby závěrečných titulků už ale bylo opravdu po všem. Skončila první mise, jíž se účastnil pravý a nefalšovaný americký trekkie Ron, který se zdál být nadšen a přislíbil účast i na dalších setkáních. Ještě jsme se stihli venku vyfotit, dokonce nám k tomu snad poprvé toho dne vysvitlo i nějaké to podzimní slunko, následně jsme se odebrali do svých transportérů a směrem k domovům.