Kastrolcon potřetí
Mimo našich pravidelných misí a mimo účastí při pořádání startrekových conů organizuje náš klub dvě větší a spíše společenské akce. V létě je to Lutyňská mise a v zimě Kastrolcon. A právě jeho třetí ročník se konal v sobotu 25.února 2012 (dříve to bylo zajímavé datum s trochu jiným významem). Obsah je opravdu společenský, mimo kladný vztah ke Star Treku se předpokládá také kladný přístup k jídlu a celé je to okořeněno špetkou kultury či poučení. Kastrolcon je však navíc k tomuto i akcí soutěžní.
Toto zaměření si vyžaduje po těch, kdo chtějí nést svou kuchařskou kůži na trh a soutěžit, alespoň minimální domácí přípravu. Když už nic jiného, tak je alespoň dobré popřemýšlet nad tím, co připravím a co na to budu potřebovat. Z vlastní zkušenosti také vím, že není od věci si doma svůj výtvor vyzkoušet.
Ale jak jsem napsal, Kastrolcon není jen o jídle. Trvá od pátku do neděle a to se musí od toho jídla občas i odejít. Přespolní účastnící se sjížděli už v pátek a nacházeli přístřeší u Blanky v Dolní Lutyni, u Seibertů v Ostravě a možná i jinde. My z Ostravy a okolí jsme dolaďovali formu doma. Sobotní program začínal vzdělávací částí, po loňské návštěvě České televize to letos bylo Hasičské muzeum v Přívoze. Tento objekt je plný do červena zbarvené techniky, na kterou je možno většinou vylézt, sednout si do ní nebo ji jinak vyzkoušet. Někteří se tam prý opravdu vyřádili. Tam jsme my zpod Radhoště ještě nebyli, chvíli nám trvalo, než jsme se vyhrabali z těch našich sněhů. Z muzea se jelo do obchodního centra Futurum, kde bylo možno nakoupit poslední ingredience, popřípadě se naobědvat či jinak osvěžit. Tady jsme se s přáteli setkali i my.
Z Futura pak následoval přesun přímo do centra kulinářského conání, kterým letos byla škola praktického vyučování, na níž Blanka učí. A nutno říci, že to byla dobrá volba. Bylo nás totiž i se třemi dětmi třicet jedna a v tomto počtu bychom se do loňských prostor Kastrolconu rozhodně nevešli. Soutěžících se nakonec přihlásilo 14 (většinou jednotlivci a dvě dvoučlenná družstva). A všichni tito kuchařští mistři se někdy po třinácté hodině pustili do práce. Toustovače a topinkovače se žhavily, mikrovlnky tiše vlnily, pánve s omastkem prskaly a pomalu a zlehka se začaly klubat soutěžní pokrmy. Tématem letošního roku byl totiž sám velký Toust (a jeho případné klony).
Soutěžící volili různé tvary, velikosti, chutě a příchutě, ale nakonec se všechny výtvory tomu toustu více či méně podobaly. To ostatně mohli za chvíli posoudit všichni ve výstavní či hodnotící místnosti, kde se tyto výtvory začaly shromažďovat. Když jsme je tam nanosily a naaranžovali všechny, nastalo hodnocení. Napřed se své role ujala odborná porota, která určitě neměla lehkou práci (museli všechno ochutnat). Po porotě jsme pak hodnotili my všichni ostatní – mimo svůj výtvor, samozřejmě.
Výsledky se sečetly a podtrhly a byly nám prezentovány ve formě vyhlášení vítězů. Kupodivu letos měli velký úspěch nováčci, takže se určitě vyplnilo ono heslo „přijel jsem, viděl jsem a zvítězil jsem“, nebo jak to vlastně bylo. U poroty nejvíce zabodovala Kristinka se svou kreací Prsa sedmé z devíti, na druhém místě byli Mirek s Míšou a na třetím Molík. Publiku se nejvíce líbila (a chutnala) Koalice planet Honzy a Petry, která byla velmi promyšlená, také dosti pracná a především chuťově vyvážená. Na druhém místě u diváků skončila Molík a na třetím pak Dan. Cenu útěchy za bramborová pořadí dostala Rin. A všichni účastníci obdrželi na památku párátka ve tvaru Daleka (no skoro). Po vyhlášení vítězů byly předány také dorty našim jubilantům, jak už to na misích našeho klubu chodí. Je to pěkná tradice. Pak jsme se ještě trochu pobavili, ale debata pomalu přerostla v odjezd vzdálenějších účastníků a přesun ostatních do Dolní Lutyně. Zde se pokračovalo určitě ještě dlouho do noci.
V neděli byla tato gastronomická akce tradičně zakončena obědem v ostravské Pandě nebo jak se vlastně teď jmenuje a odjezdem hostů z Prahy, Brna a dalších metropolí. Příští rok tedy na viděnou na Kastrolconu č.4..