Dubnová mise 2013

Jaro se konečně projevilo v téměř plné síle a tak naše dubnová mise nebyla na sněhu, jako ta únorová, ale doprovázela ji naděje jarního znovuzrození přírody a vlastně i restartu nás všech.

Dubnová mise se po velkém úspěchu té únorové opět konala ve středisku volného času na Gurťjevově ulici v Ostravě-Zábřehu, v téže místnosti a v podobném složení. I program byl tomu únorovému celkem podobný. Začátek byl opět stanoven na desátou hodinu a toto bylo dodrženo.

Prvním bodem programu byla tak jako vždy opět informace o novinkách, které se ve světě Star Treku od naší minulé mise udály. Novinky jsou již naplno ve znamení premiéry nového filmu, rojí se upoutávky, teasery a bůhví, jak se to všechno jmenuje. Tvůrci nás napínají, po dávkách vypouštějí tu nějakou informaci, onde zase nějaký záběr a fanoušci nad tím diskutují, až se jim od hlav kouří, ano, mnohdy se i hádají. My jsme si pár těchto krátkých děl zhlédli i na misi, ale přece jenom, počkáme, co nám přinese kompletní film. Předmětem diskuse byl i ST Voyager, který začal od Velikonoc běžet na Primě COOL a dopolední blok zakončila zajímavá Koraxova přednáška o starých startrekových hrách.

Po jejím dokončení na nás již pokukovalo poledne, vydali jsme se tedy za zážitky kulinářskými a to opět do blízké pizzerie, která nás svým specialitami nadchla i minule. Zde se za námi zastavili i Wesley s Míšou, kteří jsou zaneprázdněni přípravou svého svatebního dne. Pojedli s námi a předali nám i pozvánky na tuto krásnou událost. Jídlo bylo opět výborné, ale bylo to celé včetně placení nějak moc dlouhé. Minule to posádka pizzerie zvládla určitě rychleji.

Po návratu na základnu přišel na řadu hlavní avizovaný bod programu, kterým byla opět jako minule hra Artemis. Tento simulátor provozu na můstku nás minule nadchl, a proto jsme se  mu po všeobecném koncensu věnovali opět. Účastníci se lehce obměnili, ale jednotlivé postavy posádky byly tak jako minule rozdány, každá si plnila svůj úkol a rozehraná mise či hra zdárně či nezdárně spěla k závěru. My, co jsme se zúčastnili podruhé, jsme opět propadli jejímu kouzlu a nováčci, těm se prostě líbila i napoprvé. Bližší popis je v reportu z minulé mise, nebudu jej zde opakovat. Je však nutno říci, že nakonec nad námi všemi zvítězil čas neboli nutnost opustit prostory našeho asylu, hru jsme ukončili a vydali se na cestu domů.

A závěrečné slovo. Mise se nám opět vydařila, Artemis se dá hrát ať je bílo nebo venku ptáci zpívají a také jsme se samozřejmě rádi viděli. Poděkování za program a nové informace patří Koraxovi,  za zajištění prostor pak Pavlovi a oběma samozřejmě za organizaci mise.