CzechTrek popáté aneb Kam se dosud trekkie nevydal?

Ano, již popáté se letos klub Trekkies ve spolupráci s CZ Kontinuum pustil do organizace jediného ryze startrekového conu v České republice nazvaného příhodně CzechTrek. Tento ročník se však od těch předchozích v lecčems odlišoval. V naší krátké reportáži se vám pokusíme přiblížit, co jste mohli na CzechTreku 5 zažít, na vlastní oči vidět a slyšet (i když tomu třeba nemoci uvěřit) a čeho všeho jste mohli být onu sobotu 4. září 2010 v Praze na Novodvorské svědky.

Jak již bylo řečeno v úvodu, letošní ročník doznal několika změn, z nichž se budeme zabývat jen tou největší, a tedy změnou místa konání celé akce. Tím tentokráte nebyly prostory KD Ládví na Praze 8, na které jsme již byli za léta konání CzechTreku zvyklí, ale lépe vybavené a modernější prostory KC Novodvorská na Praze 4. A právě tam se v sobotu 4. 9. 2010 již od dopoledních hodin sjížděli uniformovaní i civilní fanoušci Star Treku a samozřejmě také letošního největšího hosta celého conu, americké herečky Nany Visitor (Kira Nerys, DS9).

Registrace probíhala už od devíti hodin ve foyer kulturního centra, od desíti byl pak připraven první bod programu CzechTreku 5, letos zaměřeného na seriál Star Trek Voyager, jež (stejně jako Subspace) slaví v tomto roce patnáct let. Hlavní programová linie conu okupovala velký sál v přízemí KC, v patře si mohli návštěvníci, kromě stabilní výstavy uměleckých fotografií, prohlédnout například výstavu NASA, nebo výstavku nejrůznějších startrekových a sci-fi suvenýrů, modelů a uniforem. Mimo to byl na CzechTreku přítomen oblíbený prodejní stánek Fan Base a v přízemí u hlavního sálu si mohli návštěvníci přímo na conu sami vyrobit originální sci-fi suvenýr – startrekové voodoo panenky, tzv. Trekkenky. V odpoledních hodinách se u velkého sálu otevřel ještě malý koktejlový bar, u něhož si bylo možné zakoupit alkoholické i nealkoholické nápoje pojmenované podle planet ze seriálu Star Trek.

Vedlejšími programovými liniemi byly kromě výstavy také přednášky v divadelním sále. Návštěvníci mohli proniknout například do historie raketoplánů, vyposlechnout si něco o kosmonautice, a to: převážně nevážně, nebo se dozvědět zajímavé informace o Apollu 13.

Dvakrát za den proběhly v prostorách KC také startrekově orientované kurzy první pomoci, za jejichž úspěšné absolvování (tedy v případě, že pacient nezemřel), byli následně na portále Trekkies.cz účastníci odměněni odznáčkem „Zdravotník“.

Prostorný velký sál byl připraven a vyzdoben pro opravdu velké chvíle. Na pódiu se skvělo několik bannerů představujících vždy hlavní hrdiny posádky každého ze startrekových fenomenů – a před těmito hvězdnými bannery, děly se posléze ony hvězdné a velké věci. Trekkies nás na svém programu zaměřeném na již zmíněný ST Voyager uvítali vtipnou scénkou s přiléhavým názvem Chaotik a vuvuzela a pokračovali vskutku zajímavou, přestože také odlehčeně pojatou, přednáškou Hledá se Země, v níž nám byly představeny a vysvětleny podobnosti vypozorované v seriálech Star Trek Voyager a Battlestar Galactica.

V době obědové přišlo na řadu oblíbené maňáskové divadlo (které se pravidelně objevuje na CzechTreku), tentokráte se jednalo o  kus s názvem Kačenka v říši divů. Po této umělecké performanci proběhla na pódiu diskuze na téma Star Trek v TV – historie a současnost, jíž se účastnili odborníci na slovo vzatí – překladatel Star Treku, odborný poradce seriálu a také zástupkyně TV kanálu Prima Cool. Vedle problémů správného překladu seriálu se hovořilo samozřejmě i o připravovaném návratu Nové generace na televizní obrazovky (ta běží v současné době každý všední den od 17:40 na Prima Cool), o vysílání startrekových filmů, ale také dalším možném vysílání Star Treku na našich televizích.

Od třinácté hodiny jsme se mohli s Littleborgem pomaloučku polehoučku připravit na setkání s hlavní hvězdou letošního ročníku CzechTreku, Nanou Visitor, a to v představovacím přednáškovém okénku nazvaném Kdo je Nana Visitor.

No a pak? Legrace, zábava, trochu toho hereckého šílenství, pantomima, čárymáry a schopnost zaujmout a přesvědčit o svém talentu – to všechno přišlo na řadu ve 14:00, kdy se na pódiu rozeběhl program nazvaný Přijímačky na Hereckou fakultu Akademie Hvězdné flotily. Kadetů bylo mnoho a jejich nasazení pro přehrání výstupů s názvy jako Kobayashi Maru nebo Trable s tribly, vskutku veliké. Snad pro ono nadšení a nasazení se nábor do prvního ročníku herecké fakulty nakonec ukázal jako velmi úspěšný a komise přijala všechny.

Od patnácti hodin byla na programu již tradiční czechtreková beseda s dabéry Star Treku, bohužel ani letos se nepodařilo, aby by se zúčastnili všichni pozvaní herci. Nakonec se tak na pódiu setkali Libor Bouček (hlas mladého Jamese T. Kirka v nejnovějším Star Trek filmu) a Kateřina Lojdová (matka Jamese Kirka).

V sedmnáct hodin se sálem rozlehly famfáry a na pódiu se objevili moderátoři (Bedraz a Little) v elegantních róbách. Opět se schylovalo k něčemu velkému, přicházel téměř-oskarový večer, v podání Trekkies tedy: Udílení cen Zlatý tribl za nejlepší kostým, hudbu, nebo například akční scénu ze Star Treku 11. A stejně jako mají ony pravé prestižní filmové ceny svůj nepříliš oblíbený protějšek ve Zlaté malině, byla na CzechTreku 5 udílena i speciální cena Černý tribl, a to za nejméně povedenou věc ve zmíněném filmu.

Po tomto slavnostním vyvrcholení celodenního programu už se čekalo jen na jediné – skutečnou třešničku na dortu pátého ročníku CzechTreku – besedu s Nanou Visitor. Té ale předcházela ještě beseda s jejím českým hlasem, herečkou a dabérkou Janou Musilovou. Ta na pódiu dokonce i zpívala, a to píseň „I don’t knot how to love him/ Mít rád bližního svého“ z muzikálu Jesus Christ Superstar, v němž ve svém domovském divadle účinkuje.

Samotná Nana Vistor byla, jak si můžu jako fanoušek Star Treku dovolit říci, neuvěřitelná. Pro člověka-fanouška je vždy příjemným překvapením, když se „jeho hvězda“ ukáže být v civilním životě přátelským stvořením, vděčným a šťastným za to, kolik lidí se sešlo jenom proto, aby ji vidělo a poznalo. Nepřijela nepřirozená, odtažitě a chladně vystupující star, jak tomu bohužel bylo třeba v případě Mariny Sirtis (alespoň podle mého názoru), ale skutečná lidská bytost, s radostí odpovídající na dotazy publika, vtipkující o svémprofesním i osobním životě, dojata některými otázkami svých fanoušků, smějící a usmívající se na ně; a ve velké míře předávající fanouškům usazeným v sále svou dobrou náladu, vyrovnanost, přátelství a velkou lidskou sílu.

Po skončení besedy, při níž Nanu doprovázel a všechna její slova překládal Cedric, z předchozích ročníků již zavedený tlumočník czechtrekových hvězd, se započala autogramiáda obou hereček, tedy jak Nany Vistor, tak jejího českého hlasu, Jany Musilové. Každý z účastníků conu měl v ceně vstupného zahrnut jeden podpis, jehož mohl využít podle libosti – podepisovaly se na CzechTreku zakoupené fotografie Nany Visitor (startrekové i civilní), vlastní fotografie, knihy, DVD, osobní věci, nebo také třeba vstupenky na CzT či klubová trička. Přestože řada fanoušků lačnících po jméně své oblíbené DS9 postavy zvěčněném na kusu papíru byla zdlouhavá, paní Nana Visitor se snažila s každým fanouškem, který o to jen trochu stál prohodit alespoň pár slov a vždy se na něj usmála a poděkovala mu. Někteří lidé zkrátka vyzařují a jejich přítomnost dokáže udělat svět lepším a šťastnějším místem…

Aby toho nebylo na fanoušky a herečku málo, po autogramiádě přišlo na řadu ještě tradiční czechtrekové focení s hvězdou večera – to proběhlo v patře u malého sálu (kde se přes den provozovaly kurzy prv

ní pomoci a skotačilo se na DDR). Z focení jsme si každý odnesli památku, jíž pak člověk doma v pohodlí gauče jen těžko věří a kterou třeba jednou budeme ukazovat našim dětem a vnoučatům s tím, že: „Ta paní, co mě drží kolem ramen, to je slavná americká herečka z jednoho skvělého sci-fi seriálu“, no a ony se na nás budou dívat možná trochu zvláštně a možná velmi nechápavě. My si však vzpomeneme na jeden úžasný večer na CzechTreku5 s Nanou Visitor a budeme vědět své.

Po trojboji beseda-autogramiáda-focení už nebylo mnoho času do konce dne ani do konce programu CzechTreku 5. Zbývalo jediné, a tak ti stateční, kteří vydrželi až do zdárného konce celé akce, mohli být kolem půlnoci svědky vypouštění lampionů štěstí. Ty, světélkující jako hvězdy do tmy noční oblohy a pomalu mizející ve sférách nebeských, dolétly možná až tam, kam se dosud člověk nevydal, a s jejich vzdalujícími se siluetami odcházely také poslední minuty velmi povedeného Czechtreku 5, z něhož jsme jako vždy odházeli plni dojmů a nepopsatelných zážitků…