Pavel Pabjan 1970 – 2013

Těžko, velmi těžko, se mně následující slova píší, ale skutečnost je bohužel už taková, a Pavel Pabjan, zakladatel prvního startrekového klubu u nás, severomoravské USS Ostrava (později Dominion a UPKB Dominion, nyní Subspace) opustil naše řady a přešel na druhý břeh.

Pavel klub založil spolu s dalšími přáteli v roce 1995 a jeho činnost započala počátkem června tohoto roku. Podle jeho vlastních slov chtěl, aby v Ostravě fungoval takový klub, do kterého by on sám rád chodil. Já osobně tyto počátky nepamatuji, Pavla jsem poznal až v roce 1998, ale myslím si, že se mu to povedlo a že založil klub, do kterého chodil rád nejenom on, ale díky jeho velkému nadšení i my všichni ostatní. A i když odešel v roce 2007 za prací do Irska, klub fungoval dále a funguje dodnes. Pavel se do jeho aktivit zapojil po svém návratu v minulém roce a i během zahraničního pobytu byl s námi díky moderním technologiím stále v kontaktu. A také je dlužno říci, že se mu opravdu splnilo jeho přání z doby založení – klub fungoval i po více než 15 letech dobře a Pavel do na jeho akce, jak sám několikrát zmínil, rád chodil.

Vzpomínat by se dalo na mnoho věcí, namátkou například na jeho testy znalostí z reálií Star Treku nebo na jeho nadšení pro nové seriály a filmy. Myslím si, že Pavel také přispěl k tomu, že se startreková komunita v Česku ve druhé polovině minulého desetiletí spojila a sjednotila a že zmizela nevraživost, která se zde občas projevovala.

Letošní rok se zpočátku také zdál v pořádku, sešli jsme na několika schůzkách klubu (kterým říkáme mise), poslední s jeho účastí byla v sobotu před oním dnem, kdy po akutním nástupu zdravotních problémů zůstal Pavel hospitalizován a byl s menšími či většími úspěchy léčen a vracen – jak jsme všichni doufali – zpět do normálního života. Naděje na uzdravení byly spojovány nejen s lékařskou technikou a péčí mu poskytovanou, ale i s Pavlovou chutí do života, podporovanou péčí především jeho maminky, ale i návštěvami rodiny a kamarádů. Bohužel však komplikace spojené s nemocí přinášely další a další zdravotní problémy a Pavlovi ubývalo sil. I přesto jsme věřili, že tento boj vyhraje a nepřipouštěli si jiný scénář. Bohužel život není startrekový film a ne všechno v něm končí happyendem. A úterý 3. září 2013 bylo dnem, kdy pro Pavla tento zápas skončil.

Budeme se s tím muset smířit a přát mu klid, který teď už určitě má. V našich myslích však bude jistě žít dále a bude tu s námi tak dlouho, dokud tu budeme my, kteří jsme ho znali a mohli se doufám považovat za jeho přátele. Pavle, děkujeme za to, že jsi tu byl a prošel našimi životy.