Dolní Lutyně roku čtrnáctého

S příchodem první poloviny srpna začíná každoročně v našem startrekovém kalendáři čas lutyňský nebo chcete-li, doba vyhražená naší letní Lutyňské misi. Odehrává se každoročně v obci Dolní Lutyně ležící severně od bývalého ocelového srdce naší republiky, tedy skoro až na polské hranici. Letos se naše tamní setkání konalo již po sedmé (a sedmička je jistě po čtyřicet sedmičce také pěkným startrekovým číslem). Lutyňská mise ale není jen o setkání členů klubu, její záběr je širší, a potkáváme se zde také s našimi kamarády, přáteli, přáteli přátel apod. Prostor pro toto naše družení se již tradičně poskytuje naše členka Blanka se svou rodinou.

Délka účasti na misi je poměrně volná, každý si může zvolit, jak dlouho na ní pobude, ať už se jedná o dny nebo jen o hodiny. Někteří účastníci proto přijíždějí již ve čtvrtek či v pátek a opouštějí Lutyni v neděli, jiní se v Lutyni objeví třeba jen na několik chvil sobotního odpoledne. Sobota je takovým centrálním dnem mise, kdy se toho nejvíce děje a také nejvíce sní. Takže pátek (popřípadě čtvrtek) jsou takovými dny přípravnými, kdy se ti vzdálenější sjíždějí a aklimatizují, ubytovávají a připravují. Letos program začínal už v pátek, kdy se účastníci mohli popasovat se záludnostmi lanového centra neboli Mauglího stezky v Bohumíně, po kterém nabírali ztracené síly na žebírkách nebo něčem stejně dobrém v oblíbeném Belfastu.

Sobotní dopoledne bylo věnováno ZOO Ostrava aneb komponovanému pořadu „Projdeme se Stromovkou s naší malou lušťovkou“. Jak již název napovídá, bylo potřeba trochu zapojit mozkové závity a údajně také rychlé nohy (jak se později vyjádřilo vítězné družstvo). Návštěva říše zvířat zpestřená oním malým zábavným kvízem byla samozřejmě doplněna občerstvením dle vlastního výběru a místní nabídky, no a také nezbytným lovem těch malých potvůrek, jak se jim to jen říká, jo kešky J. Po přesunu na základnu v Dolní Lutyni čekalo na vyhladovělé účastníky tzv. předgrilovací občerstvení, které bylo ale velmi bohaté, no byl to prostě řízek přes celý talíř i s bramborovým salátem. Na výběr byl řízek kuřecí i ten vepřový, salát s i bez majonézy, takže kombinací bylo přehršel (ale nejlépe bylo ochutnat všechno). No a po tomto občerstvení následovalo vyhlášení vítězů oné zoologické lušťovky, nepamatuji si na všechna pořadí, ale vítězem se stal Panda se svou Karolínkou a odměnou jim byl dort upečený Blankou. Ale všichni účastníci byli odměněni, a tak nikdo nepřišel zkrátka.

A pak se už začalo grilovat a neskončilo se až do pozdního večera. O grilování se postaral především Panda a Dan a zdatně jim sekundovala také Karolína. Budiž jim za to dík. Grilovalo se všechno možné a všechno to bylo dobré. Ale aby to nevypadalo, že se jenom jedlo a pilo. Samozřejmě se při hraní všech možných her namáhaly i ony rozcvičené mozkové závity. Ten, komu se hry omrzely, anebo není hráčem, mohl diskutovat nebo jen se tak o čemkoliv bavit s přáteli. Počasí se k večeru trochu pokazilo, asi aby nás trochu zahnalo do chalupy. Ale jak se říká, dobrých lidí se vejde všude dost, a tak jsme se tam nijak nemačkali. A pokud ano, tak příjemně. Večer nám v této družné zábavě hezky ubíhal, pomalu se někteří přátelé začali loučit a odcházet, já jsem se po jedenácté hodině taky odebral do své vzdálené postýlky. Druhý den v neděli pak byla v plánu ještě návštěva ostravské restaurace Panda, ale jestli se uskutečnila, to nevím. Skalní keškaři měli na neděli naplánovány nějaké lovy v okolí Oder, tak snad se jim vydařily. A ostatní se v klidu rozjeli domů, stejně jako v sobotu večer my. 

Co říci na závěr? Lutyňská mise byla jako každým rokem příjemným setkáním s přáteli, příjemně stráveným víkendem spojeným se společnými zážitky, a můžeme si určitě říci stejně jako ve známém filmu: „Příští rok ve stejnou dobu!“